Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

JOSEF HLÁVKA ( 1831 – 1908)

Osobnost českého národního života, architekt a stavitel se narodil 15. 2. 1831 v Přešticích. Po gymnáziu v Klatovech a reálce v Praze studuje na pražské technice a poté ve Vídni architekturu na Akademii výtvarných umění. U vídeňského stavitele J. Šebka, kde o prázdninách pracoval zprvu jako zedník, později i řídil práci, získal též cenné praktické zkušenosti stavitelské. V letech 1856 – 1859 po obdržení stipendia absolvuje tříletou studijní cestu po Evropě (Itálie, Řecko, Francie, Anglie, Německo). Ve Vídni provedl řadu významných staveb, zejména slavnou operu podle projektu svých učitelů Siccardsburga a van der Nülla. Řadu domů zde postavil i podle vlastního projektu. Z jeho vlastních realizovaných architektonických prací je třeba připomenout zejména rozsáhlý církevní komplex, nyní sídlo státní univerzity v Černovcích, zemskou porodnici v Praze, přestavbu zámku v Lužanech, hrobku v Přešticích aj. Po řadu let věnoval pozornost též ochraně a obnově architektonických památek. Dík své houževnatosti, svědomitosti a pracovitosti domohl se jako architekt a především jako stavitel značného jmění. Využíval je k štědré podpoře rozvíjejícího se českého národního života. Z jeho iniciativy vznikly instituce a nadace, z nichž nejvýznamnější bylo založení České akademie věd a umění, Národohospodářského ústavu a Hlávkovy studentské koleje. Zemřel v Praze 11. 3. 1908. Celé své jmění odkázal národu k podpoře dalších studií a vědy.

 

ŽIVOTOPIS JOSEFA HLÁVKY V DATECH

PhDr. H.c a Dr. Techn.h.c. Josef Hlávka

  • 15. 2. 1831 narozen v Přešticích, v nezámožné rodině přeštického purkmistra Antonína Hlávky, matka se jmenovala Anna, rozená Stachová, dcera přeštického poštmistra, měl staršího bratra Antonína, mladší sestru Matyldu
  • 1841 – 1846 studoval na latinském gymnáziu v Klatovech a Kolíně
  • 1846 přešel na dvouroční Stavovskou reálku v Dominikánské ulici v Praze
  • 1847 – 1851 studoval pozemní stavitelství na pražské technice, kde po celou dobu studií skládal zkoušky s prospěchem první třídy a s vyznamenáním
  • 1848 členem ozbrojené studentské legie
  • 1851 – 1854 studuje architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde patřil k nejlepším posluchačům, o školních prázdninách pracoval jako zednický učeň a později jako stavbyvedoucí ve firmě předního vídeňského stavitele a českého vlastence Františka Šebka
  • 26. 1. 1854 Akademie mu udělila cenu za nejlepší práci posluchače, která byla zvýhodněna úplným osvobozením od vojenské služby
  • 1854 vypracoval architektonický návrh budovy Národního divadla v Praze, se kterým se pod heslem „Síla i budoucnost jest národu národnost“ zúčastnil veřejné soutěže a za kvalitu provedení získal 100 zlatých (v této soutěži nebyla udělena první cena a žádný z návrhů nebyl realizován)
  • 17. 6. 1855 získal od stavitele Šebka výuční list zednického tovaryše
  • 1855 se stal ředitelem kanceláře Šebkovy firmy
  • 1856 – 1859 získal stipendium – tzv. Římskou cenu, což mu umožnilo cestovat po Evropě a studovat různé architektonické slohy (Itálie, Sicílie, Řecko, Francie, Anglie, Belgie, Německo), zároveň měl zajištěn nárok na zaměstnání ve státní službě
  • 1859 se vrací ze studijní cesty do Vídně a je bez hmotných a finančních prostředků, neboť i když měl nárok na státní službu, po prohrané rakousko-italské válce byl jeho nárok nerealizovatelný
  • 11. 4. 1860 získal od stavitele Šebka mistrovské vysvědčení dokonalé způsobilosti k samostatnému provozování veškerých staveb
  • 19. 4. 1860 zastupuje po dobu jednoho roku prof. Eduarda van der Nülla na škole pro architekturu při Akademii výtvarných umění ve Vídni
  • 28. 6. 1860 ucházel se a získal stavitelskou koncesi
  • 1860 František Šebek mu předává svou zavedenou stavební kancelář a k tomu zdarma veškeré stavitelské a podnikatelské zařízení
  • 1860 – 1870 postavil nebo navrhl a postavil 142 významných staveb, které všechny osobně řídil nebo jejich stavbu kontroloval
  • 1860 – 1862 precizní a rychlou stavbou velkého trojlodního kostela Panny Marie misionářské kongregace lazaristů podle plánů Friedricha Schmidta ve Vídni si vydobyl pověst solidního podnikatele a zajistil si dostatečný kapitál k další stavební činnosti
  • 1860 ministerstvo kultu a vyučování mu zadává vypracování projektu rezidence řecko-pravoslavného biskupa v Černovcích – hlavním městě Bukoviny (dnes součást Ukrajinské republiky), projekt je hotov v roce 1862, schválen 1863 a 19. 3. 1864 je položen základní kámen k největší stavbě Josefa Hlávky. Metropolitní rezidence, kněžský dům, seminář a chrám byly dokončeny v roce 1870, celý areál o několik let později
  • 1861 – 1869 staví Dvorní operu ve Vídni podle projektu architektů Eduarda van der Nülla a Augusta von Siccardsburga. Při příležitosti jejího slavnostního otevření 25. 5. 1869 předal císař František Josef Josefu Hlávkovi symbolický zlatý klíč od Opery a věnoval mu stříbrné kladívko, zednickou lžíci a mísu, které byly použity při položení základního kamene dne 8. 5. 1861
  • 12. 1. 1862 se oženil s Marií Čermákovou (narozena v roce 1841)
  • 29. 3. 1862 člen stavební komise ministerstva vnitra, která pracovala na stavebním řádu pro Královské město Prahu, města Karlín, Smíchov, Vinohrady, Vyšehrad a místní obce Velké Holešovice a Bubeneč (stavební řád vyšel v roce 1882)
  • 1862 přijímá zakázku projektu na novou Zemskou porodnici v Praze v Kateřinské ulici, vypracuje projekt a v letech 1867 – 1870 budovu podle svého projektu i postaví
  • 1862 – 1870 projektuje a staví vídeňský obchodní dům Schmitt a Schöller a obchodní dům Böhler, dále farní kostel v Köpfingu v Horních Rakousích, několik desítek činžovních domů ve Vídni (včetně pěti svých) a podle plánů Fridricha Schmidta Akademické gymnázium ve Vídni a kostel sv. Ottmara, podle projektů dalších architektů staví vídeňské Dvorní muzeum, Velmistrovský palác německého řádu, palác arciknížete Viléma, anglický zemský dům, synagogu, na okraji Vídně rozsáhlý vojenský areál včetně jezdecké školy a arzenálu
  • 1864 jmenován památkovým konzervátorem jako znalec nejvyšších kvalit zejména na problematiku odvážných řešení gotických konstrukcí, kupolovitých staveb nebo věžových krovů
  • 13. 4. 1865 mu bylo uděleno čestné měšťanství Vídně
  • 1866 se stal řádným členem Akademie výtvarných umění ve Vídni
  • 1866 kupuje pro svou matku zámek a velkostatek Lužany
  • 22. 4. 1868 byl vyznamenán řádem císaře Františka Josefa za výsledky pařížské výstavy (na světové výstavě v Paříži mu byla udělena jedna z druhých hlavních cen za architekturu) a za záslužnou činnost ve Vídni
  • podzim 1869 kolaps, ochrnuje na obě nohy, pravděpodobná diagnóza selhání nervového systému z nadměrné fyzické a psychické zátěže, může se pohybovat pouze na invalidním vozíku, ale dále řídí své stavby
  • 1870 obdržel státní větší zlatou medaili pro umění a vědu
  • 1872 plíživá choroba zasahuje zrak, nemohl číst ani psát, předměty rozeznával jen s velkou námahou
  • 20. 4. 1873 vrací stavitelskou koncesi, dokončením staveb pověřuje své spolupracovníky a likviduje stavitelskou kancelář
  • 1873 porota výstavy ve Vídni mu udělila medaili pro umění a vědu
  • 1873 – 1879 bojuje se záludnou chorobou, léčí se v lázních na jihu Evropy, v Karlových Varech, v Lužanech
  • 1875 matka mu postoupila zpět velkostatek a zámek Lužany
  • 1879 onemocnění Marie Hlávkové tuberkulózou
  • 1880 je znovu schopen chůze
  • 1882 umírá Marie Hlávková
  • 1882 – 1908 se systematicky věnuje mecenášské činnosti, podporuje finančně významné české umělce i vědce, často anonymně, financuje studium a zahraniční pobyty desítkám vynikajících, leč nemajetných studentů
  • 1882 zakládá České univerzitní nadání a věnuje 22 tisíc zlatých na stipendia pro studenty českých fakult Karlo-Ferdinandovy univerzity
  • 1883 říšský a zemský poslanec za kurii velkostatku
  • 1883 zakládá České technické nadání a věnuje 25 tisíc zlatých na stipendia pro studenty pražské techniky
  • 1884 – 1908 je členem řady komisí, které vybírají ve veřejných soutěžích architektonické projekty na stavby např. budovy Národního muzea, Národního divadla, Akademie výtvarných umění, dostavby chrámu sv. Víta na pražském Hradě, podílí se na přestavbě a záchraně mnoha českých památek, např. Karlštejna, chrámu sv. Barbory a Vlašského dvora v Kutné Hoře i mnoha dalších
  • 1884 člen Archeologické komise hl. města Prahy a Ústřední komise pro ochranu a zachování uměleckých a historických památek v Rakousku
  • 1884 věnuje 20 tisíc zlatých na založení Jubilejního fondu pro českou vědeckou literaturu
  • 1885 byl dekorován řádem Železné koruny 3. třídy v roce 1901 mu byl udělen řád Železné koruny 2. třídy
  • 26. 9. 1886 se oženil se Zdeňkou Havelkovou (narozena 1843)
  • 1886 – 1887 přestavba původně barokního zámku v Lužanech do podoby novorenesančního sídla
  • 17. 6. 1887 dokončil Antonín Dvořák mši D-dur pro smíšený sbor a varhany op. 76, napsanou pro slavnost vysvěcení nově postavené kaple na zámku v Lužanech (je známa pod názvem „Lužanská“), autor ji 11. 9. 1887 pro tuto příležitost sám nastudoval a řídil
  • 1887 – 1890 stavba 1. etapy Hlávkova paláce ve Vodičkově ulici v Praze
  • 1890 po velké povodni v Praze se zřítila část Karlova mostu, prosadil projekt jeho obnovy do původní podoby z doby Karla IV. a dohlížel na všechny práce, které s rekonstrukcí mostu souvisely
  • 1890 byl vyznamenán Komturským křížem řádu císaře Františka Josefa
  • 2. 4. 1891 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny
  • 18. 5. 1891 byla v budově Národního muzea na Václavském náměstí slavnostně zahájena činnost České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, jejíž založení Hlávka inicioval a přispěl na její činnost částkou 200 tisíc zlatých
  • 1891 dal podnět k umělecké soutěži na zřízení jezdeckého pomníku sv. Václava před muzejní budovou a věnoval pro tento účel 15 tisíc zlatých
  • 1894 člen správního výboru Společnosti Musea království Českého
  • 26. 11. 1895 byl poctěn titulem vrchního stavebního rady
  • 1897 – 1898 stavba 2. etapy Hlávkova paláce ve Vodičkově a Jungmannově ulici v Praze
  • 1899 předseda muzejního Sboru archeologického
  • 1900 jmenován čestným doktorem filosofie Jagellonské univerzity v Krakově
  • 1901 za Hlávkovy finanční podpory byly vyzvednuty z Vltavy a zachráněny dvě Brokoffovy sochy z Karlova mostu, které tam zůstaly pohřbeny po povodni v roce 1890
  • 1902 místopředseda českého odboru Moderní galerie
  • 1902 umírá Zdeňka Hlávková
  • 25. 1. 1904 zakládá Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových
  • 20. 11. 1904 je slavnostně otevřena budova Studentských kolejí českých vysokých škol Pražských v Jenštejnské ulici, jejíž stavbu Hlávka financoval (dnes Hlávkova kolej)
  • 1905 spolu s dr. Bráfem vypracoval stanovy pro „Národohospodářský ústav při České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění“
  • 1906 byl poctěn čestným doktorátem technických věd České vysoké školy technické v Praze
  • 25. 2. 1907 byl jmenován čestným občanem hlavního města Prahy
  • 22. 11. 1907 byl dekorován Velkokřížem řádu císaře Františka Josefa
  • 11. 3. 1908 umírá v Praze

 

Pramen: Odbor pro školství a kulturu Městského úřadu v Přešticích

 

JOSEF HLÁVKA (15. 2. 1831 – 11. 3. 1908)

Bohatýr ducha a práce – stojí na náhrobku Josefa Hlávky, a dobře to vystihuje jeho celoživotní dílo. Narodil se roku 1831 v Přešticích a již od dětství ho přitahovalo stavitelství. Matce, která jeho touhu podporovala, slíbil, že pro ni jednoho dne kopupí opravdový zámek. Studoval nejprve na klatovském gymnáziu, pak na stavovské reálce v Praze a poté odešel do Vídně na akademii výtvarných umění. Patřil k nejlepším studentům, a přitom se stihl ještě vyučit zednickému řemeslu, aby poznal stavbu do všech detailů. Ihned po promoci získal místo v malé firmě vídeňského stavitele Šebka a brzy stanul v jejím čele. Ve 24 letech byl pověřen řízením stavby nového velkého kostela, poté vedl stavbu vídeňské burzy. V 25 letech zaslal do Prahy svůj soutěžní projekt na stavbu Národního divadla a získal 3. cenu. Pak si ale vyžádal dvouletou dovolenou a vydal se do Itálie, Řecka a Francie, aby studoval antickou a středověkou architekturu. Během cesty se zúčastnil soutěže o dostavbu florentského dómu a zařadil se na jedno z předních míst. Po návratu do Vídně mu Šebek předal svou firmu, a tak se z Hlávky stal samostatný stavební podnikatel. O to usilovněji se pustil do práce a úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Na sklonku roku 1860 obdržel státní zakázku na projekt nové rezidence pro pravoslavného biskupa v Černovcích v Bukovině, která byla tehdy součástí habsburské monarchie (dnes západní Ukrajina). Metropolita Bukoviny byl Hlávkovým návrhem nadšen a požádal ho, ať vytvoří projekt na celý rozsáhlý komplex budov – semináře, ubytovny a kanceláře. Hlávka přijal. Navrhl dokonce i liturgické předměty, biskupská roucha, berly a svícny. Ve své tvorbě dokázal spojit moderní účelnost s romantismem historických stylů – gotiky, pravoslavné i orientální architektury. Před zahájením černovecké stavby musel v zaostalé Bukovině sám otevřít kamenolom, postavit cihelny, najít dělníky, zorganizovat dopravu. Přitom pracoval na řadě dalších projektů. Roku 1861 zahájil stavbu proslulé Dvorní opery ve Vídni a přijal zakázku na projekt a stavbu pražské Zemské porodnice, která se stala prvním moderním nemocničním komplexem v české metropoli. I přes pracovní vypětí se v lednu 1862 oženil – vzal si svou studentskou lásku Marii Čermákovou z Přeštic. V roce 1866 splnil také slib daný matce a koupil jí nedaleký zámek v Lužanech i s velkostatkem. O zakázky neměl nouzi, jeho firma stavěla precizně a levně. Budoval obchodní i činžovní domy, školy, kostely i paláce. Když v roce 1868 dokončil vídeňskou operu, daroval mu císař František Josef I. Stříbrnou zednickou lžíci a kladívko a jmenoval ho císařským stavebním radou. Ve 38 letech byl Hlávka snad nejúspěšnějším stavitelem rakouského mocnářství. A potom udeřila nemoc... Neustálé cestování a nervové vypětí způsobily, že na podzim 1969 ochrnul na obě nohy a ocitl se na invalidním vozíku. O čtyři roky později zasáhla nemoc i zrak. Teprve tehdy ukončil Hlávka podnikání, odjel na zámek do Lužan a začal se léčit. Po několika letech se mu zlepšil zrak a postupně začal chodit o berlích. Vzápětí ho však zasáhla další rána – smrt ženy Marie. Aby překonal smutek a žal, vrhl se znovu do práce. Roku 1882 se usadil v Praze a rozvinul poradenskou a organizační činnost: zasedal v nejrůznějších komisích a věnoval se ochraně stavebních památek. Postupně věnoval veškerý svůj majetek na podporu vědy, vzdělanosti a umění. Na základě jeho finančního daru byla roku 1890 založena Česká akademie věd a umění a Hlávka byl zvolen jejím 1. prezidentem. Financoval i založení Národohospodářského ústavu a výstavbu pražských studentských kolejí. Dva roky po smrti své 2. ženy Zdeňky založil k uctění památky obou manželek „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“ k podpoře vědy a umění. Nadace přežila všechny vládnoucí systémy a existuje dodnes. Josef Hlávka zemřel 11. 3. 1908 v Praze.

V měsíčníku Hospodářské komory České republiky byl uveřejněn zajímavý článek o Josefu Hlávkovi.  

Níže uvedené fotografie pochází z brožury "2008 - Jubilejní rok Josefa Hlávky"

Stránka

  • 1

Josef Hlávka

Josef Hlávka

Zámek Josefa Hlávky Lužany

Zámek Josefa Hlávky Lužany

zámecká kaple

zámecká kaple


Stránka

  • 1