Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Zámek Lužany – Hlávkův památník

Lzámek Lužanyužany patří k nejstarším vesnicím plzeňského kraje. První dochovaná písemná zpráva, potvrzující její existenci, je z roku 1175. Na místě dnešního zámku stála v roce 1245 dřevěná tvrz, která byla v roce 1583 přestavěna v jednopatrový renesanční zámek. Na počátku 19. století byl renesanční zámek barokně přestavěn. Lužanský zámek, k němuž patřilo panství s několika vesnicemi a dvory, měnil během staletí často majitele. V roce 1886 koupil zámek i panství Josef Hlávka pro svou matku Annu a později se sám stal jeho majitelem. Když byl Josef Hlávka během své dlouhé nemoci upoután na invalidní vozík, většinu času se svou první ženou Marií trávil v lužanském zámku, jehož tehdejší podobu zachytil Leopold Schmidt v několika akvarelech, které je možno na zámku vidět. Po svém uzdravení a úmrtí milované Marie začíná počátkem 80. let 19. století Josef Hlávka uvažovat o přestavbě zámku.

 

Zámek je situován v rovině, na levém břehu řeky Úhlavy. Ze tří stran je obklopen parkem, na který navazuje renesanční užitková zahrada. V letech 1886 – 1887 nechal Hlávka část původní renesančně – barokní stavby (s výjimkou místností v přízemí a původních sklepů) zbourat. Na jejím místě postavil novostavbu o dvou podlažích, jejíž půdorys navrhl do tvaru písmene Y. Z původní barokní věže byla vybudována dominantní šestipatrová velká věž s hodinami. Obytná část budovy je typologicky navržena jako severoitalská vila, v jejímž přibližném středu se nachází reprezentační schodiště, kterým se vchází do prvého patra, kde se dodnes nachází hlávkův původní byt. V přízemí zámku je umístěna expozice, která je věnována dílu a odkazu Josefa Hlávky.

 

Ve všech prostorách zámku se nachází řada vzácných dobových uměleckých děl, zejména portrétů Josefa Hlávky, jeho současníků a přátel. Některé z nich jsou dílem Hlávkových hostů, zejména Václava Hynaise, Maxe Švabinského, Josefa Václava Myslbeka a Julia Mařáka. Na hlavním schodišti je umístěn velký portrét knížete Metternicha (autorem je známý anglický portrétista Lorenz), dále podobizna v životní velikosti prorektora Nadání a nejvyššího maršálka zemského knížete Lobkovice (autorem je V. Hynais) a menší portrét Antonína rytíře Randy (autorem je český malíř Loukota). Antonín rytíř Randa se stal nástupcem Josefa Hlávky jako předseda ČAVU a Nadání.

 

Hlávkův byt tvoří dnes modernizovaná velká kuchyně, pracovna, sál Českého kvarteta, malý salonek, knihovna, malá jídelna a ložnice s koupelnou. Vnitřní interiér Hlávkova lužanského bytu je jedním z mála a možná dokonce jediným zachovaným obytným prostorem v České republice, který má veškerý mobiliář a štukovou výzdobu včetně výmalby provedený ve slohu novorenesance. Nábytek vykazuje řadu Hlávkových originálních detailů včetně technické konstrukce. Důmyslnost, s jakou autor promýšlel dispozici svého lužanského sídla, si nejlépe uvědomíme v jeho pracovně, která se nachází v prostoru bývalé kaple zámku.Pro dokonalé osvětlení pracovního stolu navrhl arkýř, do kterého kromě okna v hlavním průčelí, umístil v postranních stěnách malá okénka s okenicemi sloužícími k regulaci světla nezbytného pro práci architekta.

 

Současně s přestavbou přistavěl Josef Hlávka k zámku, jako samostatné křídlo, jednopatrovou kapli, zasvěcenou Panně Marii, sv. Václavovi a sv. Antonínovi. Prostor kaple je navržen jako románská centrála se střední kvadratickou částí s mohutným triumfálním obloukem vymezujícím prostor presbytáře. Je Josefem Hlávkou projektována v jeho osobitém slohu s řeckovýchodními prvky, analogickém jeho stavbám v Černovicích. Zařízení, svícny, lustry, zvonky, mříže a vše, co tvoří neopakovatelnou atmosféru kaple, je dílem Josefa Hlávky. Vnitřní ornamentální i figurální výmalba je provedena Hlávkovým přítelem, vídeňským malířem Karlem Jobstem. V kapli jsou vzácné varhany, které jsou dílem pražského mistra Karla Eisenhurta. Po vysvěcení kaple v roce 1887 složil Antonín Dvořák Mši D-dur, známou jako „Lužanská“. Na zdi před vchodem do kaple byla v roce 1951 péčí Společnosti Antonína Dvořáka umístěna žulová deska s reliéfem skladatele z kararského mramoru od akademického sochaře Miloslava Beutlera.

 

V pravém křídle zámku jsou umístěny pokoje pro Hlávkovy hosty, ve kterých pobývali Antonín Dvořák, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Josef Mařák, Josef Václav Myslbek, Max Švabinský, Josef Suk, Oskar Nedbal, Antonín rytíř Randa a mnozí další významní umělci, vědci i veřejní činitelé konce 19. století.

 

V parku před zámkem je umístěna socha Josefa Hlávky v nadživotní velikosti, která je dílem českého sochaře Josefa Mařatky a je zapůjčena Galerií hlavního města Prahy. V sedmdesátých letech 19. století započal Hlávka s plánovitou tvorbou zámeckého parku. Skupoval pozemky, většinou neplodné mokřiny, vysušoval je, melioroval, kultivoval a vysazoval stromy tak, aby daly základ krásnému prostředí krajinářského parku. Celý proces trval více než 35 let. Z té doby se v parku zachovala celá řada vzácných dřevin, dubů, olší, lip i bílých topolů. Mezi nejvzácnější stromy zámeckého parku patří liliovník tulipánokvětý, mohutný strom s krásnou stavbou koruny, příbuzný známé magnólii. Je oblíben pro nádherné květenství ve tvaru tulipánu a velmi neobvyklé listy ve tvaru lyry. Dále zde nalezneme ořešák černý, velký strom, který dorůstá až 50 metrů výšky. Pochází stejně jako výše zmíněný liliovník ze severní Ameriky. Je sice příbuzný známého ořešáku vlašského, ale jeho plody jsou jen obtížně jedlé, mají velmi tvrdou skořápku a stejně jako listy zvláštně voní. Známý jinan dvoulaločný, jediný druh, jediného rodu, jediné čeledi, jediného řádu a jediné třídy, byl v mnoha druzích rozšířen na Zemi od doby kamenouhelné až do třetihor. Tento druh se dochoval jedině v Číně, kde se dožívá věku až 2000 let. V lužanském zámeckém parku se nachází pěkný exemplář tohoto opadavého, dvoudomého stromu s výrazně rozdílným habitem samčích a samičích jedinců. Jeho plody jsou chutné, ale ohavně páchnou. Jinan odolává dobře škůdcům a všechny jeho části jsou užívány v přírodním léčitelství. A jako poslední příklad vzácného stromu v zámeckém parku uvádíme metasekvoj tisovcovitou, opadavý jehličnan s mohutným vzrůstem. Je znám z fosilií, jako hojně se vyskytující v období druhohor. Jediný tento druh byl objeven v roce 1941 v malém údolí Šuj-sa na Žluté řece v Číně v počtu asi tisíc stromů. Po roce 1949 se jako velká rarita rozšířil do botanických zahrad do celého světa. O stromy v parku je pečováno i v současnosti. Vysazují se nové stromy, běžné i vzácné, aby byla zajištěna existence parku i v budoucnosti.

 

Užitková část zámeckého areálu byla značně poškozena povodní v roce 2002. Zničená část zdi a značně poškozená historicky chráněná Přeštická brána byly již opraveny. Zbývá opravit poškozené altány. Především je to altán nad starým jezem z roku 1873, dříve známý jako „Chaloupka“, dnes pojmenovaný po Antonínu Dvořákovi. Dále altán v pravé části zahrady u zámecké zdi, kde za Josefa Hlávky vznikaly statuty České akademie nebo poměrně zachovaný „Zdenčin“ v levém rohu druhé části zahrady, vybudovaný na počest druhé Hlávkovy manželky. Opraven bude i památník, který byl podle Hlávkova návrhu postaven na místě, kde rád sedával Julius Zeyer.

 

Na základě poslední vůle Josefa Hlávky je zámek od roku 1908 vlastnictvím Nadání. Péčí správní rady Nadání byl zámek v posledních letech restaurován, odborně je pečováno i o park a zahradu. V současnosti se na zámku konají zasedání řídících orgánů Nadání, předávány jsou zde ocenění nesoucí Hlávkovo jméno významným českým vědcům a umělcům i vynikajícím vysokoškolským studentům. Na zámku se konají vědecké konference a semináře, jednají zde i kolegia rektorů Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického, Akademie věd České republiky a dalších vysokých škol a vědeckých institucí.

 

V blízkých Přešticích se nachází rodný domek Josefa Hlávky a jím postavená vlastní rodinná hrobka, ušlechtilá neogotická architektura s malbami od Karla Jobsta.

 

Josef Hlávka se narodil v malém západočeském městě Přešticích. Po středoškolských studiích vystudoval architekturu a vídeňskou Akademii. Byl tam vynikajícím studentem, získal několik ocenění, především tzv. Římskou cenu, která mu umožnila cestovat po Evropě a studovat různé architektonické slohy. Po návratu do Vídně dostal darem od českého stavitele Šebka (v době studií pro jeho firmu pracoval) stavební firmu, získal koncesi a stal se vídeňským stavitelem. Postupně se vypracoval na jednoho z nejžádanějších vídeňských stavitelů. Během pouhých 13 let (1860 – 1973) postavil 150 významných staveb (např. Budovu Dvorní opery ve Vídni). Kromě stavitelské činnosti se věnoval i projektování vlastních staveb. Mezi nejvýznamnější patří areál řeckokatolické církve v Černovicích na Bukovině (dnes je v areálu jedna z významných ukrajinských univerzit), Zemská porodnice v Praze, zámek v Lužanech u Přeštic, několik vídeňských paláců a nadační domy v Praze, ve Vodičkově a Jungmannově ulici. Jeho stavby byly realizovány v novogotickém slohu (Černovecký areál, Zemská porodnice), nebo ve slohu novorenesančním (paláce, nadační domy, zámek v Lužanech).

 

V roce 1869, zřejmě z přepracování, těžce onemocněl (uzdravil se po dlouhých deseti letech). V roce 1873 odešel do ústraní a stal se bohatým soukromníkem. Věnoval se odborné a teoretické činnosti v oboru záchrany a obnovy historických památek. Např. v roce 1890, po velké povodni v Praze, kdy byl stržen Karlův most, vypracoval projekt jeho záchrany a též jej financoval.

 

Josef Hlávka je v novodobé historii českého národa největším mecenášem. Hlávkově diplomatickému umění a jeho finanční podpoře vděčí za existenci „Česká Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze“ a později „Národohospodářský ústav“. Pro nadané, leč nemajetné studenty, postavil a studentům prostřednictvím jejich spolku věnoval „Studentské koleje českých vysokých škol pražských“. V posledních desetiletích 19. století a na počátku 20. století vynaložil Josef Hlávka nemalé částky na vznik a přímou podporu řady institucí i akcí, které znamenaly přínos pro kulturní, vědeckou, uměleckou i hospodářskou činnost českého národa. Stovky vědců, významných umělců, literátů, hudebníků a studentů vděčili Hlávkovi za finanční podporu a stipendia, která jim zajistila potřebné sociální zázemí k práci, tvorbě i studiu či možnost tvořit a studovat v zahraničí. Bez Hlávkovy pomoci by neexistovala řada institucí a ústavů, z nichž některé existují dodnes. Bez Hlávkovy štědrosti by nevznikla mohutná literární, hudební, malířská či sochařská díla, která nás dodnes oslovují a patří do pokladnice české kultury.

 

Zámek a jeho areál slouží předním osobnostem českého vědeckého a kulturního života, jak si Josef Hlávka přál. Zámek není určen k návštěvám pro širokou veřejnost, odborné veřejnosti je zámek výjimečně přístupný po dohodě s prezidentem a správní radou Nadace.