Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

HISTORIE OBCE

Na straně severozápadní, asi jeden kilometr od obce Zelené na táhlém ostrohu hory Tanečku, vyvstala kolem roku 1750 za Marie Terezie osada, která patřila k vrchnosti lužanské, a proto byla dříve nazývána „Hora Lužanská“. První zprávy praví, že tu byla nejdříve postavena hájovna, v místech, kde nyní stojí číslo popisné 1. Později, když chalup a lidí přibývalo, chodili zdejší lidé na statek do Lužan mlátit obilí. Tehdy se ještě mlátilo ručně cepy. Poněvadž v těchto dobách se až skoro do konce března mlátilo, tedy až do času, kdy už byl pomalu čas na jarní práce, byli zdejší občané zaměstnáni při dvoru skoro po celý rok. Tím, že osada spadala k Lužanům, spadala duchovní správou také pod Přeštice. Čísla popisná 1-4 byla postavena před úředním očíslováním budov, to znamená před rokem 1770. Číslo 5 již po vydání příkazu – to je po roce 1770. Hospodářsky se počala zvelebovat osada až v druhé polovině 19. století a to oborem zemědělským, jak nám dokládá pozemková kniha. Pozemky jako první v osadě koupili Jakub Květoň čp. 2 a Josef Brabec číslo 4. Dříve měli políčka jen pachtovány a říkalo se jim bezzemci. Roku 1863 byla osada přiřknuta obci Zelené a bylo jí přiděleno jméno Zelená Hora. Zároveň farností byla převedena do Nezdic. Poslední ke křtu do Přeštic byl donesen 5. února 1861 František   Šaloun, syn Václava Šalouna a Kateřiny z čísla 4. Poslední oddavky v Přešticích měla 23. listopadu roku 1847 Eva Štádlerová, dcera Jana Štádlera a Alžběty, číslo popisné 5. Ženich Karel Štych z Kucín z čísla 19. Poslední pohřeb v Přešticích měl 22. února Josef Brabec, děcko, syn Martina Brabce a matky rozené Šalounové, číslo 4. Do Nezdic pak byla jako první pohřbena Terezie Bělová, vdova po Petru Bělovi, krejčím z čísla 1, ve stáří 90 roků.

V době, kdy osada přecházela pod obec Zelené, byl majitelem panství Lužany Ringhoffer, od něhož majetek koupil v roce 1867 stavební rada Josef Hlávka. Z pamětihodných událostí lidské tradice dlužno zaznamenat dva požáry a to 12. července roku 1879, kdy shořela tři čísla za sebou jdoucí a to: 2, 3 a 5. oheň vzplanul z čísla 5 v době ranní. Druhý požár se stal 26. března roku 1901 o třetí ráno a zasáhl číslo popisné 1. Vlastníkem tohoto domku byla Kateřina Bělová. Z polohopisných dat nutno připomenout, že před chalupami na straně západní – při lese, na neúrodném místě rozkládala se višňovka patřící pod vrchnost lužanskou. Na ní pak roku 1922 si koupil stavební místo zdejší rodák Václav Běl z čísla 1, a na níž si vystavěl malé stavení včetně hospodářských budov. Stavení obdrželo číslo 7. Před číslem dvě stojí doposud zpustlá kaplička, stavěná kolem roku 1720 – 1730. V kapli je dosud čtyřnohá dřevěná, hrubě opracovaná stolička, která bude pravděpodobně stará jako kaplička, proto je nutné ji i nadále udržovat v pořádku. Staří občané Hory vyprávěli, že prý kaplička měla věžičku, kterou smetla vichřice. Toto slyšeli od svých předků. Od kapličky severozápadně rozkládal se lom, v němž kolem roku 1892 při střílení kamene přišel o pravé oko a ruku majitel domu číslo 3, Jan Brabec, otec čtyř dětí. Zemřel 18. prosince roku 1906. Vdovu si pak vzal za ženu František Sedláček ze Zeleného, z čísla 30, ale brzy se spolu rozvedli. Mecenáš Josef Hlávka, u něhož byl postižený v lomu zaměstnán, přišel s ním do konfliktu ohledně náhrady škody a to tak daleko, že rozhodnutí přišlo až z Vídně ve prospěch postiženého, neboť Hlávka musel jej zaměstnávat jako hlídače až do smrti.

Dobré pohodlí učinilo osadě roku 1905 zřízení studně. Dosahuje hloubky 24 metrů a je nejdříve hloubena ve štěrku a pak ve skále. Proto voda je tvrdá a velmi chutná. Než-li byla studna zhotovena, byla zkoušena osada nezměrnou vodní krizí, neboť obyvatelé museli chodit pro vodu na močálový „ouvar“ a často se stalo, že jeho vrchní pramen snadno vyschnul a lidé byli na suchu. Tu lidé byli nuceni chodit pro vodu přes „Dlouhé záhony“ do luční studánky zvané „Trnkojc“. Když byla voda v tůních pod Březníkem, chodili i tam. Z těchto pamětí vidíme, jak si lidé této osady museli vážit vody. O kapli a zvonění se starala po dobu asi 40 roků Kateřina Bělová narozená roku 1837 zvaná Káče Petříčkojc.  Celý svůj život zasvětila této činnosti. Zemřela roku 1906 ve věku 69 roků. Pak tu zvoníka přebral a zdarma prováděl Jan Květoň z čísla 2, který až dosvé smrti, tj. do roku 1940 zvonění prováděl a to ráno, v poledne a večer klekání. Tak tuto čestnou funkci přebral Josef Běl z čísla 3, který ji vykonával až do roku 1954, kdy zemřel a od té doby se nenašel nikdo, kdo by starý zvyk obnovil.

V zemědělství předstihla osada mechanizací Zelenskou obec tím, že již v roce 1911 koupil si zde místní občan Jan Květoň benzinový motor na mlácení obilí, šrotovník na obilí a odstředivku na mléko, za čež tehdy zaplatil 1 100 Kč.

Nutno také připomenout, že to byli horští lidé, jež měli velkou zásluhu na tom, že byl rozparcelován ode dvora celý příchovický rybník a rozdělen mezi hospodáře z Hory a Zeleného. Od roku 1925 se tu prodávalo v číslo 3 „u Kuchyňskejch“ lahvové pivo, jehož prodej po desetiletém trvání zanikl a obnovil jej v čísle 8 Karel Brunát. Pivo bylo prodáváno až do roku 1948 a placení velké daně zavinilo, že jmenovaný se prodeje vzdal. V roce 1930 byla vysázena višňovka na panském poli „pod Brunátojc“, dnes je již vykácena a přeměněna na louku.

Roku 1873 slavila tu v jednom čísle smrt během jednoho roku 4 krát svoji žeň. Bylo to v čísle 2 u Rusů, nyní u Racků, a to 9. května zemřela Barbora Květoňová ve stáří 6 roků, 10. května Josef Květoň stár devět měsíců, 15. května zemřel Petr Květoň stár 4 a půl roku. Tyto děti zemřely na černé neštovice. 5. června pak zemřela Rozálie Mašková ve stáří 80 roků, která jako žebračka zde bydlela.

Konečně k osadě dodati že zde těchto devět chaloupek pro jejich výšku tak romanticky položenou, naskytuje odtud vábný pohled i rozhled až na vdálené pohoří, na řečiště Úhlavy, rozlehlý dolík k Přešticím a z malé blízkosti na západní straně vane k sluchu našemu vábivé ticho lesa hory Lužanské s hlasem minulosti pohanských dob. K Tanečku tu lákalo za krásných letních měsíců mnoho lačných hostů z měst i venkova po tomto pěkném prožitku, i k zotavujícímu se letnímu pobytu. Také v čísle 1 a 5 tu bydleli letní hosté přes tuto sezonu, takže zlé bydlení tu nebylo a není ani dnes. Chaloupky zde jsou ve vzorné úpravě, lom, kde kdysi bylo skladiště všeho možného, byl vyčištěn místními mládežníky. Zbytek lomu směrem ke kapli už je dnes zatravněný a osázený jehličnatými stromky.

Z kroniky obce Zelené psané Václavem Pancem, narozeném roku 1917 v Zeleném, v obecním domku čp. 32