Josef Kožíšek

JOSEF KOŽÍŠEK ( 6. 7. 1861 – 6. 7. 1933 )

Josef Kožíšek, český básník, učitel a elementarista, se narodil 6. července 1861 v malé chaloupce v Lužanech v početné vesnické rodině rolníka. Prošel v letech 1867 – 1873 pěti třídami přeštické obecné školy, v roce 1873 vstoupil na vyšší reálné gymnázium v Plzni, kde ukončil studia maturitou v roce 1880. Téhož roku se stal posluchačem IV. ročníku českého ústavu ke vzdělávání učitelů v Příbrami a po zkoušce dospělosti, složené v červenci 1881, nastoupil 40 let dlouhou dráhu podučitele a učitele na různých školách.

Prvním Kožíškovým působištěm byl nedaleký Měčín. Odtud přešel v roce 1883 do blízkosti Prahy, na obecnou školu v Třeboraticích a v roce 1885 do Klecan u Prahy. Zde se nejen oženil, ale zapůsobily tu na něj dosud živé vzpomínky na místního kaplana, spisovatele V. B. Třebízského, který zemřel rok před příchodem J. Kožíška do Klecan a který zasáhl do jeho literární tvorby.

Roku 1895 nastoupil J. Kožíšek místo řídícího učitele v Zápech u Brandýsa nad Labem, kde si svým osobním kouzlem získal srdce nejen dětí, ale stal se také přítelem a důvěrníkem zápských občanů. Dlouholetou Kožíškovu činnost v Zápech přerušil krátký interval působení na obecné škole v Horní Nové Vsi, kam byl přeložen. V květnu 1918 se Kožíšek vrátil na staré působiště do Záp, ale jen na krátký čas. Ministerstvem školství byl totiž povolán do Státního nakladatelství v Praze, kde se později stal ředitelem literárního oddělení a kde působil až do odchodu na penzi v roce 1927.

Po celou dobu byl i veřejně činný jako člen mnoha pedagogických, osvětových i dalších společností a spolků. Jeho první verše byly určeny pro příbuzné a přátele jeho žáků a měly nahradit takzvané „Malé gratulanty“. I další básně psal Kožíšek pro děti, jejichž svět zobrazoval a stal se tak následovníkem Josefa Václava Sládka a předchůdcem Františka Hrubína. Kožíškova tvorba je ojedinělá tím, že psal výhradně pro děti. Autor přitom jako zkušený pedagog ve svém díle umně skloubil čtivost a srozumitelnost příběhu s nenásilnou výchovnou tendencí. Inspirací mu byla také lidová tvorba především u říkadel a popěvků. Mnohé z nich – podobně jako básničky – ostatně doslova zlidověly a patří dodnes k výbavě většiny začínajících čtenářů. Nemluvě o tom, že inspirovaly i naše hudební skladatele.

V oblasti literární byla zápská léta nejplodnějším obdobím Kožíškova života. Množství příspěvků bylo otištěno v té době časopisecky (v Malém čtenáři, Květech mládeže, České mládeži) a celá řada jich vyšla i knižně. Převládající většinou těchto prací byly verše pro děti, ale vedle nich pracoval Kožíšek literárně i v oblasti odborně pedagogické. V zápském období byla napsána známá a oblíbená čítanka „Poupata“ a po ní úvahy a spisy věnované metodice elementárního čtení.

Názvy jeho sbírek jsou prosté: Doma, Na sluníčku, Oku i srdéčku. První z nich vyšla v roce 1890, když už předtím autor publikoval v časopisech. Nejznámější je asi básnička Polámal se mraveneček. Celkem vydal dvanáct knih, kromě Poupat také čítanky Ráno a Studánka. Kožíšek je i autorem řady pedagogických článků zaměřených zejména na počátky čtení. Z dalších knih uveďme: Pohádka lesa, Na výsluní, Sedmikrásky, Špalíček moudrých básniček, Polámal se mraveneček, Děti z boudy, Rozpravy o čtení elementárním, Z didaktických pokusů ve třídě elementární a další.

Na rodnou vesnici ale Josef Kožíšek nezapomněl. Věnoval žákům školy slabikáře „Poupata“, čítanky „Ráno“, pomůcky pro vyučování prvouky a vlastivědy. Na podzim roku 1931 věnoval škole nové rádio, čtyřlampovku v hodnotě 4 000 korun. Od té doby děti ve škole poslouchaly rozhlasové zprávy vysílané z Prahy. Z podnětu Josefa Kožíška věnovalo v roce 1931 Státní nakladatelství v Praze škole v Lužanech učebnice pro 15 chudých dětí. Josef Kožíšek navštívil lužanskou školu dvakrát. Vždy se zajímal o výsledky vzdělávání podle jeho slabikáře „Poupata“.

Josef Kožíšek zemřel v den svých narozenin, 6. července 1933 v Úvalech u Prahy. Po jeho smrti se v roce 1934 rozhodla učitelská jednota „Budeč“ uctít památku našeho významného rodáka odhalením pamětní desky na budově školy. Na zhotovení desky přispěly všechny školy v přeštickém okrese. Deska byla slavnostně odhalena 23. června 1935. Ve školní kronice jsou všechny zmíněné události podrobně popsány tehdejšími řídícími učiteli.

JOSEF KOŽÍŠEK - ŽIVOT A DÍLO

 Josef Kožíšek - Život a dílo (ke 100. výročí narození napsal Josef Kožíšek - potomek)

ROK 2011 - 150. VÝROČÍ NAROZENÍ JOSEFA KOŽÍŠKA - KULTURNÍ AKCE

LUŽANY

V Lužanech, rodišti Josefa Kožíška jsme si jeho 150. výročí narození připomněli výstavou v zasedací místnosti obecního úřadu, která probíhala od 6. 6. 2011 do 1. 7, 2011. Z důvodu velkého zájmu byla tato výstava prodloužena až do 29. 7. 2011 v hodinách provozu obecního úřadu. 

Pan Ludvík Pouza naši výstavu také navštívil a zde najdete jeho článek, který vyšel v Plzeňském deníku.

KLECANY

Josefa Kožíška si připomněli i v Klecanech, v místě kde 10 let učil na tamější škole.  Zorganizovali zde program s pásmem jeho básní  „Pohárek s Josefem Kožíškem“. Hlavní organizátorka paní Zdena Lomová nás srdečně pozvala na tento pořad a poté i zaslala pohlednici Klecan a článek, který napsala do místních novin „Klecanský zpravodaj“:

JOSEF KOŽÍŠEK, UČITEL, BÁSNÍK A PŘÍTEL DĚTÍ

     V kaplance na klecanské faře visí zarámovaná fotografie starého pána. Představuje pana učitele Kožíška, který na naší škole učil od r. 1885 do r. 1895. Letos uplyne od narození spisovatele a pedagoga Josefa Kožíška 150 let. Podle jeho slabikáře Poupata se učily děti v Čechách a na Moravě třicet pět let, od r. 1913, kdy vyšlo první vydání, do r. 1948. Nová metoda znamená velký přerod v učení čtení: Děti se učily číst nejprve velká tiskací písmena, pak teprve malá. Dodnes si také mnozí z nás pamatují básničku „Polámal se mraveneček“ nebo písničku „Běží liška k Táboru“. Ty a mnoho dalších básniček, říkadel a písniček napsal právě on.

     Když byl na klecanské škole řídícím učitelem Jiří Vlk, nastoupil sem r. 1885 mladý učitel Josef Kožíšek. Učil zde deset let a oženil se tu s Marií Tichou, dcerou rolníka z Hoštic. Velmi si přál dostat se do Klecan a osobně poznat tehdy populárního spisovatele Václava Beneše Třebízského, zdejšího kaplana. To se mu sice nepodařilo, Beneš zemřel o rok dřív, ale jeho památka tu byla velmi živá. Žáci Václava Beneše i Kožíškova žena Marie, uchovávali knížky s jeho věnováním jako vzácnost. Také Josef Kožíšek se věnoval literatuře, psal básně, ale pouze pro děti. Následoval tím Josefa Václava Sládka a stal se předchůdcem Františka Hrubína: „Při tvoření básní viděl jsem vedle sebe děti a slyšel jsem je hovořit.“ Řekl sám o sobě.

     Narodil se 6. Července 1861 v Lužanech u Přeštic, v početné rodině rolníka. Navštěvoval gymnázium v Plzni a chtěl se stát učitelem. Po maturitě tedy nastoupil do 4. Ročníku Českého ústavu vzdělávání učitelů Příbrami a r. 1881 zde maturoval. Prvním působištěm pomocného učitele Kožíška byl Měčín u Přeštic, druhým Třeboradice u Čakovic, kde se po zkoušce před zkušební komisí stal „samostatným učitelem způsobilým k vyučování na školách obecných“. Poté byl ustanoven učitelem v Klecanech. Prožil tu radostné i smutné chvíle, jeho první dítě, synáček, zemřelo a pochovali u klecanského kostela.

     Po desetiletém působení zde byl Kožíšek jmenován řídícím učitelem s definitivou v Zápech u Brandýsa nad Labem. Tam se mu podařilo dokončit 23 leté úsilí o postavení nové školy. Tato léta patřila k jeho nejplodnějšímu literárnímu období. Množství příspěvků bylo otištěno v Malém čtenáři, Květech Mládeže, České mládeži a řada jich vyšla knižně. Vedle veršů pro děti psal také odborně pedagogické články.

     Po roce 1901 se autor odmlčel a věnoval se pouze přípravě díla, které hluboko zasáhlo do vývoje naší školy v nejdůležitějším učebním předmětu – jazyku vyučovacím. Šlo sice jen o slabikář, první čítanku malých, jež dostala jméno Poupata, ale ve skutečnosti znamenala tato práce počátek novodobé reformy.

     K neuvěřitelné změně v poklidném životě Josefa Kožíška došlo za 1. Světové války. Bývalý zápský – a také zdibský – učitele Vojta Beneš (bratr pozdějšího prezidenta republiky Edvarda Beneše a sociálně demokratický politik), který už před válkou žil nějakou dobu v cizině, se rozhodl podpořit protirakouský odboj profesora Masaryka. Ten už byl v Americe a Vojta Beneš odjel za ním, aby mu pomohl získávat dobrovolníky do armády. Cestou poslal z Holandska na dopisnici pozdrav svému kolegovi a příteli Kožíškovi. To se stalo v září roku 1915.

     Rakouská policie reagovala tak, že mezi jinými lidmi byl z nespolehlivosti podezírán i Kožíšek. Kladli mu za vinu protistátní provinění, následovaly časté policejní prohlídky u něj v bytě. Kromě dopisnice se sice nenašlo nic jiného, ale přesto byl pan řídící výnosem c. k. Zemské školní rady z listopadu 1916 přeložen jakoby do vyhnanství do Horní Nové Vsi u Nové Paky.

     Kožíšek se bránil této nespravedlnosti. To bylo za války těžké, a tak v únoru 1917 musel na přikázané místo nastoupit a rodinu nechat v Zápech. V Nové Vsi byl totiž vlhký a plesnivý byt. Naštěstí pan starosta, který současně vedl hostinec, nabídl Josefu Kožíškovi ubytování. Cestu k srdci zdejších občanů si Kožíšek našel velmi brzy. Za nepříznivých válečných poměrů, kdy v horské obci chyběly základní potraviny, dostal na starost zásobování obce a vedení obecní kuchyně. Počínal si při tom spravedlivě. Svoji rodinu v Zápech navštěvoval každých čtrnáct dní.

     Školní rada v Zápech pro něj hned hledala pomoc a už po půl roce, na schůzi 7. Října 1917, se jednomyslně usnesla, že požádá Český svaz poslanecký ve Vídni, aby svým vlivem působil k přeložení Kožíška z trestné stanice zpět na školu do Záp. Zákrok se neminul dobrým účinkem! A tak se stalo, že se Kožíšek 1. května 1918 vrátil na zápskou školu. Uvítání bylo ohromné!  Slavnost byla dojemná. V Zápech byl pak Kožíšek už jen krátce: 1. Prosince 1919 ho povolává ministerstvo školství ředitelem literárního oddělení a kde působí až do odchodu na penzi v roce 1927. I zde, v Ostrovní ulici na Novém Městě pražském, dovede Kožíšek každému poradit, je klidným a dobrým organizátorem.

      V posledních letech e Kožíškova rodina stěhuje do Úval u Prahy. Pan řídící tam v zahrádce pěstuje krásné růže. A na zahrádce mezi růžemi také umírá v den svých 72. narozenin, 6. července 1933.

     Význam Josefa Kožíška tkví v tom, že jako zkušený pedagog ve svém díle umně skloubil čtivost a srozumitelnost příběhu s nenásilnou výchovnou tendencí.

     Na adresu rodičů Josef Kožíšek řekl: „Nestačí jen, abyste své děti milovali. Vy se musíte snažit, abyste jim rozuměli! Zacházejte s nimi pozorně! Zkrášlíte jim jejich dětství tím, že sami budete dobrými a čistými lidmi.“

Zdena Lomová

      Další článek je z místních novin „Náš region“ č. 13, který opět napsala paní Zdena Lomová:

     Vzpomínka na učitele a básníka

Klecany – Pedagog a básník Josef Kožíšek je dnes téměř nezná ý. A přece se podle jeho slabikáře Poupata učilo plných 35 let, od roku 1913 až do roku 1948. V Klecanech jsme si začátkem června při „Pohárku s Josefem Kožíškem“ připomněli 150. Výročí jeho narození dne 7. července 1861.

     Máme k tomu dobrý důvod: Pan učitel Kožíšek na naší škole učil deset let, od r. 1885 do r. 1895. A učil nejen děti klecanské, ale i i z obcí, které byly ke Klecanům přiškoleny – z Klecánek, Drast, Větrušic, Hoštic, Řeže a Zdibska.

     Dodnes je živé jeho básnické dílo pro děti: „Při tvoření básní viděl jsem vedle sebe děti a slyšel jsem je hovořit.“ Nejznámější básničkou je určitě Polámal se mraveneček, někteří z nás znají písničku Hodné dítko ráno vstává, a také jazykolam 333 stříbrných stříkaček stříká přes 333 stříbrných střech. Ten Kožíšek napsal pro malé školáky, kteří potřebovali nápravu řeči. Nechával je po škole, ale ne za trest, učil je správně vyslovovat!

     Při vzpomínkovém večeru jsme se dozvěděli o Kožíškově životní pouti po dalších učitelských štacích: Po odchodu z Klecan se stal řídícím v Zápech u Brandýsa.  Za 1. Světové války byl z politických důvodů přeložen do Horní Nové Vsi, ale šťastně se vrátil do Záp. A také to, že slabikář Poupata, na němž pracoval dvacet let, znamenal přerod v učení čtení: Děti se učily číst nejprve velká tiskací písmena.

     Ale největší pozornost při „Pohárku“ poutalo milé vystoupení žáků druhých tříd klecanské základní školy, s nimiž paní učitelky Milada Pacíková a Kateřina Knorová výtečně nacvičily několik Kožíškových básniček a scénku o polámaném mravenečkovi. Děti sklidily velký potlesk. Posluchači – dospělí i děti – zaplnili celou zasedací místnost na městském úřadě.

     V pořadu také zazněla Kožíškova rada rodičům, kterou bych ráda zopakovala: „Nestačí jen, abyste své děti milovali. Vy se musíte snažit, abyste jim rozuměli. Zacházejte s nimi pozorně! Zkrášlíte jim jejich dětství tím, že sami budete dobrými a čistými lidmi."

Zdena Lomová